Vystoupení k Národní sportovní agentuře

Na 8. plenárním zasedání Senátu se mimo jiné projednával návrh zákona poslance Hniličky na zřízení Národní sportovní agentury. Rozprava vyvolala vášnivou diskuzi, zejména pro legislativní nedostatky předkládaného návrhu a pochybnou strukturu samotné agentury. Osobně jsem hlasoval pro zamítnutí návrhu zákona především ze tří důvodů:

1) Nesouhlasím s tím, aby byla oslabena přímá politická zodpovědnost ministra vlády za financování sportu, protože po skandálech kolem Sazky i na ministerstvu školství nemá veřejnost důvěru v to, že finance v oblasti sportu jsou rozdělovány a konzumovány korektně. Ministr se zodpovídá veřejnosti a parlamentu, zodpovědnost předsedy agentury je jen zprostředkovaná.

2) Ve srovnání s již fungujícími podobnými agenturami na úrovni státu (Technologická a Grantová agentura ČR) je zcela výstřední navrhovaný model monokratického řízení předsedou s absolutní mocí. Zavedené agentury jsou řízeny kolegiálně, tedy v čele stojí kolektivní předsednictvo, což je při rozdělování veřejných financí model méně zranitelný korupcí či jednostrannými názory.

3) Vyčleněním financování sportu z rámce Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy se ztrácí, bohužel doposud takřka nevyužitá, možnost synergií ve financování sportovní infrastruktury mezi sportem a školami všech stupňů, základními, středními i vysokými. Sportovní infrastruktury mají být budovány přednostně kolem škol, a to včetně vrcholového sportu. Investice tak mohou být efektivněji využity, provozovány a udržovány. Univerzitní sport je toho příkladem.

Poslanecký návrh novely považuji za nepodařený a jsem rád, že Senát návrh zamítnul váhou 44:5. 

Mé vystoupení na plénu si můžete přehrát zde: